» Hrad Bítov
Historie hradu Bítov

Výstavba hradu jako velkomoravské hradisko

Prastará kulturní krajina kolem soutoku řek Dyje a Želetavky byla obývaná již od neolitu. Podle místních nálezů existovalo již v 8-9. století v blízkosti hradu Velkomoravské hradisko. Hrad byl důležitým opěrným bodem Přemyslovců. Vystavěn byl na úzkém skalnatém ostrohu nad hladinou říčky Želetavky, která ostroh obtéká. Pod hradem vzniklo městečko Bítovec, významná zastávka kupců a poutníků směřujících z Rakouska na Prahu.

První písemné zmínky

První písemná zmínka o Bítově pochází ze zakládací listiny kapituly ve Staré Boleslavi, datované k roku 1046. Jádro listiny dovoluje předpoklad, že hrad Bítov byl založen knížetem Břetislavem I. jako součást linie chránící české země před rakouskými nájezdy.

Hrad v držení rodu Lichtenburků

Po vymření Přemyslovců po meči, se hned od roku 1307 dostává hrad jako léno do rukou staropanského rodu Lichtenburků pocházejících ze široce rozvětvené české rodiny pánů z Ronova. Rod zbohatl zejména na těžbě stříbra u dnešního Havlíčkova Brodu. V roce 1278 získává Bítov Rajmund a stává se zakladatelem moravské větve Lichtenburků. Je též prvním moravským zemským hejtmanem. Za Rajmunda doznal hrad významné přestavby – centrum se přesouvá do vyšší části ostrohu, východním směrem, kde je zbudováno mohutné opevnění s dalšími třemi věžemi a novým obytným stavením. Je vystavěn i nový hradní kostel Nanebevzetí panny Marie na hradním nádvoří. Pro posílení svojí moci budují Lichtemburkové nedaleko Bítova další hrad Cornštejn. Bítov se tak stal na 250 let jednou z hlavních lichtenburských residencí.

 

Nový majitel Fridrich Jankovský z Vlašimi

Bítovské panství koupil v roce 1628 Fridrich Jankovský z Vlašimi, jeden z nejmocnějších moravských šlechticů v pobělohorské době. Moravský vlastenec Fridrich nechává vystavět na jižních hradbách hospodářské křídlo s vyhlášeným pivovarem.

Bítov v držení rodu Daunů a rozsáhlé přestavby

Na konci 18. Století připadne Bítov rodu Daunů. Stavebně prochází hrad dalším vývojem. Na místě někdejší studny je zbudována kašna. Staví se severní křídlo s hradní kuchyní. Na místě sýpky zřizují Daunové divadelní sál, na severní straně pak empírovou kočárovnu s konírnou. Vznikají také velké úpravy zahrad a lesoparku s výstavbou množství saletů.

Další majitelé Haugwitzové a rod Zamojských

Po Daunech dědí hrad Haugwitzové. Od Haugwitzů koupil Bítov za tři miliony korun již r. 1906 Jan I. hrabě Zamojski z malopolského šlechtického rodu, působícího v Polsku, v Rusku a Rakousku. Byli na Bítově však jen 2 roky, poté hrad přechází na Františka knížete Radziwilla. Bítov převzal mladý kníže František, synovec Jana Zamojského, známý konservativní politik a vůdce polské aristokracie. František prodává Bítov rakouskému velkoprůmyslníkovi, sudetskému němci Jiřímu Karlu staršímu baronu Haasovi z Hasenfelsu (1841-1914).

Haasové na Bítově

Haasové byli rodinou statkářů ze západních Čech. August Eusebius zdědil porcelánku ve Slavkově nad Ohří. Převzal otcovu porcelánku a spolu se svým bratrancem Janem Czjzkem (1841-1925) založili roku 1867 firmu Haas a Czjzek, která se stala největším výrobcem porcelánu v celé Habsburské monarchii. Porcelánka se specializovala zejména na výrobu hotelového a restauračního porcelánu, vesměs jen bíle polévaného a střídmě zdobeného. Luxusní výrobky vyráběli především pro svou representaci na světových i zemských výstavách nebo na objednávky předních evropských osobností.

Jiří Julius Haas v meziválečné době

Rodinu Haasů s naším hradem spojila náhoda – všimli si inzerátu, nabízejícího bítovské panství v novinách. Haasové vlastnili vedle západočeských statků (sídelní zámek Mostov) a Bítova též vyhlášený obchodní palác - Haasův dům na prestižní Kärtnerstrasse ve Vídni. Syn Jiří Julius Haas měl na hrad nastoupit jako jeho nový majitel, ale začíná světová válka a Jiří odchází na frontu. Vrací se v roce 1921 v 35 letech jako starý mládenec. Baron byl velký antifašista a masarykovec. S tím souvisí příběh vztahu prvního československého presidenta a posledního majitele hradu barona Haase.

Baron vedl velice bohémský život, měl po okolí asi osmdesát přítelkyň a nikdy se neoženil. K prostým lidem z okolí hradu se choval velice dobře, některé bohatě hostil a odměňoval také za to, že si z nich sem tam ztropil žerty. Byl známí svou štědrostí zejména v místních hospodách, kde často všem platíval útratu.

Nejsaná smrt barona Haase

Celou válku baron přežil na svém hradě mezi svými zvířaty. Dne 11. května 1945 jej na hradě navštívili partyzáni spolu s tehdejšími místními představiteli KSČ, měl být spolu s ostatními němci odsunut do Rakouska. Jako němec se měl pěšky odebrat do Vídně. Starý kavalír - bylo mu v té době 69 let - se však se svou ZOO, hradem a vlastní zemí nedokázal rozloučit. Oblékl se do parádní uniformy a nabil revolver. Pak se baron zamkl - a padly dvě rány! Událost byla prohlášena za jasnou sebevraždu. Do dnes však tradují kolem jeho smrti mnohé nejasnosti. Jedna z nich říká, že baron, který byl pravák, měl mít v levém spánku dvě střely. Podle jiné verse jej zabil najatý vrah, aby bylo možno celý hrad vykrást. Pravdu se už asi nedovíme.

Zdroj: Státní hrad Bítov

 

ZTBiMjc1